Příběh jednoho podzimního dne 🍂

Příběh jednoho podzimního dne 🍂

Ráno přišlo tiše. Za oknem se listy na stromech lehce pohupovaly ve větru a mezi jejich zlatými odstíny prosvítalo měkké podzimní slunce.

Vzduch už voněl jinak – trochu po mokré zemi, trochu po dřevě a někde v dálce jako by byla cítit vůně pečených jablek a skořice.

Uvařila jsem si čaj, zachumlala se do teplého svetru a chvíli jen pozorovala svět za oknem. Nebyl kam spěchat. Podzim umí člověku připomenout, že i obyčejné chvíle mohou být vzácné.

Sedla jsem si k počítači a začala tvořit – jako podkladový obrázek jsem použila náhled z časopisu. Nejdřív vznikla malá dýně. Kulatá, veselá a trochu nedokonalá – přesně taková, jaké bývají ty opravdové, které na podzim čekají na zahradách. Kolem ní postupně přibyly listy, žaludy a drobné červené bobulky.

Potom jsem ušila polštář a na již hotový povlak vyšila vzpomínku na klidné ráno, teplo domova, šustění listí pod nohama a radost z maličkostí.

A možná právě proto mám podzim ráda.

Připomíná nám, že nemusíme pořád něco dohánět. Že můžeme na chvíli zpomalit, uvařit si čaj, zapálit svíčku, zachumlat se do deky a nechat den jen tak plynout.

A když se pak večer posadíme na pohovku, polštářek s vyšívanou dýní nám tiše připomene:

„I obyčejný den může být krásný, když ho prožijeme s otevřeným srdcem.“ 🍁🤎

 

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *